Souhvězdí Raka. Charakteristika, původ, mytologie a význam

Souhvězdí Raka nepatří mezi nejjasnější ani nejpůsobivější souhvězdí. Přesto je za příznivých podmínek na obloze snadno k nalezení. Pozorovatel bez specializovaného vybavení může spatřit asi 60 hvězd, které ji tvoří. Kde hledat souhvězdí Raka? Jaké jsou jeho vlastnosti a jak získal své jméno? Na tyto a další otázky najdete odpovědi níže.

Z hlediska magnitudy zaujímá souhvězdí Raka 31. místo s plochou 506 stupňů čtverečních.Je to nejslabší souhvězdí zvěrokruhu. V Polsku ji můžete obdivovat od zimy do jara. Pokud víme, kde hledat, nemělo by být sledování konstelace nijak zvlášť problematické. Je však třeba mít na paměti, že je tvořena poměrně slabými hvězdami, takže pozorování ve městě může skončit neúspěchem.

Kde se na obloze nachází souhvězdí Raka

Rak je souhvězdí severní oblohy. Nachází se mezi souhvězdími Blíženců (západní část oblohy) a Lva (východní část severní oblohy). Sousedí také s Hydrou, Little Dogem a Lynxem. Výrazné, spíše bledé souhvězdí je třeba hledat mezi 56° jižní šířky a 90° severní šířky. Nepozorným okem lze spatřit až 60 hvězd, které ji tvoří.

Charakteristika souhvězdí Raka

Souhvězdí Raka objevil Ptolemaios. Ve 2. století n. l. ji řecký astronom katalogizoval v Almagestě. Rozhodně to není nejpozoruhodnější souhvězdí severní oblohy. Protože je tvořen slabými hvězdami, je Rak nejsvětlejší ze všech souhvězdí zvěrokruhu. Při pozorování z městské nebo příměstské oblasti připomíná prázdný prostor mezi Dvojčaty a Lvem. Pro pozorování je nejlepší jít do oblasti, kde není světelné znečištění.

Nejjasnější hvězdou souhvězdí (jasnost ve vzdálenosti 3,5 m) je Beta Cancri, která tvoří nohy Raka (funguje pod arabským názvem Traft, což lze přeložit jako “konec”). Jedná se o obra typu K (tj. hvězdu v krátkodobém vývojovém stadiu střední hmotnosti), který je od Slunce vzdálen 290 světelných let.

Druhá nejvyšší (jasnost 3,94 m) je Delta Cancri (staří Babyloňané ji nazývali Arkushanangarushashutu, což by se mělo překládat jako “jihovýchodní hvězda Raka”), která ukazuje na jednu z nejjasnějších otevřených hvězdokup, Praesepe. Oranžový obr je od Země vzdálen 180 světelných let. Zajímavost – Delta Cancri je první hvězdou, kterou zakryl Jupiter. K tomuto jevu došlo 3. září 240 př. n. l.

Třetí nejjasnější hvězdou (4,03 m) je Jota Cancri. Nejedná se o jedinou hvězdu, ale o dvojhvězdu, která se skládá z bílého trpaslíka typu A a žlutého obra typu G.

Původ souhvězdí Raka

Jako každé souhvězdí zvěrokruhu má i Rak své kořeny v řecké mytologii. Ve víře starých Řeků se objevuje příšera jménem Karkinos. Některé prameny ho líčí jako obřího raka, jiné uvádějí, že Karkinos byl krab.

Zvíře s velkými kleštěmi a silnou zbrojí sloužilo Héře – třetí dceři Krona a Reie, bohyni nebes a plodnosti, Diově manželce. Postavu netvora můžete lépe poznat, když si prostudujete mýtus o dvanácti Héraklových pracích.

Souhvězdí Raka – mytologie, význam

V dávných dobách si postavy umístěné na nebeskou sféru musely tuto vysokou poctu zasloužit, nejčastěji splněním úkolu, který nikdo jiný nebyl ochoten nebo schopen vykonat. Rak z této skupiny jasně vybočuje – jeho zásluhy prakticky neexistovaly a jeho umístění na nebeské klenbě bylo určeno náklonností, kterou prý tento bájný tvor choval k bohyni Héře.

Souhvězdí Raka je úzce spojeno s dvanácti trestnými pracemi, které měl vykonat Héraklés (Herkules). Ty měly být trestem, který hrdinovi uložila delfská věštírna za vyvraždění jeho vlastní rodiny. Héraklés se s postavou Karquina setkal už při svém druhém úkolu, při němž měl vyhubit Karquina.

Vládkyně Olympu Héra hluboce nenáviděla Herkula, syna Dia a Alkumeny. Aby hrdinu připravila o život, zplodila bohyně strašlivou Hydru – mořského hada s mnoha hlavami (podle některých pramenů jich bylo devět, podle jiných padesát nebo dokonce sto), z nichž jedna byla nesmrtelná. Netvor obýval bažiny poblíž Lerny v Argolidě. Aby se Herkules vykoupil, musel zvíře vyhubit.

Nejsilnějšího ze všech mužů doprovázel Jolaos – jeho přítel a synovec. Héraklés sekal ostrým mečem a znovu a znovu Hydře uřezával hlavy (podle jiného výkladu drtil hlavy bestie mačetou). Ty však neustále dorůstaly. Karkinos se vydal na pomoc Hydře. Obrovskému hadovi se podařilo obtočit kolem jedné hrdinovy nohy a rakovinný tvor zaútočil na druhou svými kleštěmi ostrými jako meč. Pak Jolaos projevil neuvěřitelnou lstivost a začal vypalovat rány z useknutých hlav. Hlavy přestaly dorůstat, šelma zeslábla. Héraklés usekl Hydře všechny hlavy a pak nesmrtelnou hlavu rozdrtil velkým balvanem. Čepel hrdinova meče rozpárala bestii břicho.

Co se stalo s Karkinosem – velkou rakovinou? Když už Hydra nepředstavovala hrozbu, Herkules ji rozdrtil palcátem. Mohutné brnění snadno podlehlo obrovské síle poloboha. Přestože zvíře utrpělo porážku, Héra se rozhodla uctít Raka místem na nebi. Karakinos byl umístěn na čestné místo hned vedle obávané Hydry.

Stojí za zmínku, že řecké mýty mohou být někdy dvojznačné a příběh o dvanácti Héraklových pracích je toho nejlepším příkladem. Existuje výklad, že to nebyla Héra, kdo umístil Raka na oblohu. Měl to udělat sám Zeus, ale ne za odvahu nebo zásluhy v boji. Velký Karakinos měl připomínat hrdinské činy Herkula.

Motiv souhvězdí Raka je také nepřímo spojen s bojem mezi bohy a obry. Mluvíme o synech Uranových – obrech s hadíma nohama. Když vládci Olympu obrátili Titány v prach, museli se vypořádat s další hrozbou – obry ztělesňujícími ničivé síly přírody. Dionýsos – bůh plodnosti, divoké zvěře a vína – se vydal do války na hřbetě osla. Podobně si počínal i Héfaistos – strážce řemeslníků. Když se bohové přiblížili k obrům, jejich koně začali vyděšeně řvát. Tento zvuk byl hrozivým obrům zcela cizí. Jakmile se to doneslo k jejich uším, začali zděšeně prchat.

Tímto způsobem se pokorná zvířata dostala do Boží přízně. Vděčný Dionýsos je vyzdvihl na oblohu a umístil je po obou stranách malého pásu, který Řekové nazývali Phante neboli jesličky. Jedná se o Praesepe, jednu z nejjasnějších otevřených hvězdokup, která se nachází na hranicích souhvězdí Raka.

Souhvězdí Raka se objevuje i ve víře starých Egypťanů. Obyvatelé země na Nilu v něm viděli skarabea neboli posvátného brouka, který je v této kultuře symbolem nesmrtelnosti.